Německý autor Emil Ludwig kdysi řekl: „Rozhodnutí poprvé se políbit je tím nejdůležitějším v každém milostném příběhu.“ Docela to shrnuje, jak se cítím při líbání. Polibek není povinnost – není to obvyklý způsob, jak ukončit rande. Polibek by měl něco znamenat. Mělo by to mít za sebou pocity a emoce. Pokud hledáte jemný způsob, jak říci: „To rande pro mě nic neudělalo, ale vypadáš jako opravdu milý člověk,“ pak ji obejměte a pokračujte.
Mohu vám říci o všech mých prvních polibcích s muži, kteří pro mě něco znamenali, ale na polibky v případě prázdného spojení si nemůžu vzpomenout. Líbání by mělo toho druhého zapnout. Lidi, pokud jste ochotni se naučit líbat dívku a zkroutit jí prsty na nohou, věnujte pozornost:
Jistě, cílem je vložit své rty na její rty, ale je v tom mnohem víc. Mysli na její ruce, na ty malé záda – dokonce na její kořist. Jen přemýšlejte nad těmi růžovými rty, které zdobí její tvář.
Než se přesunete k dílu odporu, zašeptejte něco jako: „Dnešní noc byla naprosto dokonalá“ nebo „Víte, co by dnešní večer ještě vylepšilo?“ a pak se nakloňte a zvracejte.
Místo trapného čekání na polibek na konci noci stojím před vaším bytem, vezměte ji na krátkou procházku do sousedního parku (samozřejmě s osvětlením a dalšími lidmi) ) a uhladit ji tam. Pak vás čeká celá procházka/cesta autem domů, abyste se drželi za ruce a přemýšleli o opětovném líbání.
Ať už je to první polibek nebo 5 000. polibek, udělejte z toho víc než jen obligátní akci, kdy na ni položíte rty. Udělejte to z emocí a pocitů, které k sobě navzájem máte. Udělejte z toho víc než jen polibek!